My, ženy
Zprvu je to jen nevinný obdiv. Jak ale můžeme vědět, že tenhle takřka dokonale vypadající mladík, má v hlavě takový zmatek, že již od prvních náznaků náklonnosti rozhází všechno, co jste si do téhle doby budovala? V jednu chvíli si říkáte, že jste mu konečně porozuměla, konečně vám umožnil pochopit jeho myšlení, a v té chvíli přijde další rána pod pás, která vás uvrhne zpět do reality, kde nerozumíte jemu a pomalu ani sama sobě.
Proč se muži zamilují, pár měsíců si připadají na vrcholku blaha a v určitém okamžiku se jim něco prožene myšlenkami, upnou se na jednu nepodstatnou věc, kterou na své dívce nemají rádi a sami sobě ji znechutí natolik, že se přes ni nemohou dostat? A kvůli této malichernosti skončí tak dobře vyhlížející vztah. Je to jejich sobeckost, nebo je už podvědomě nebaví ta jednotvárnost a chtějí si užívat i s jinými ženami? Možná si takhle jen léčí nějaký komplex a vůbec jim nedochází, jak moc jejich pokrytectví dokáže ranit nic netušící přítelkyni. Která, jak je naším zvykem, začne hledat chyby na sobě a užírá se nevědomím. Vztah je přeci o společném sebeobětování, nikomu nepřijde ten druhý dokonalý, ale musíme přeci umět určité věci přehlížet a všímat si těch, které nás na druhém baví.
Možná se hrneme do vztahů příliš brzy, když ještě nejsme připraveny. To že jsme občas samy, neznamená, že jsme osamělé. Jsme opravdu nešťastné, nebo si jen rády stěžujeme? Když dosáhneme toho, po čem jsme dlouho toužily, náš sexuální život nabere na pravidelnosti a už se zdá, že nám nic nechybí, začne nás to nudit. Neženeme se tedy za tím, co pro nás představuje vždy nějakou výzvu? Možná spíše postrádáme nějaké uznání, než že prahneme po vztahu. Nechceme milovat, chceme být milovány. V tom je ten problém. Častokrát ale musíme nejdříve my samy projevit náklonnost, abychom dostaly, co žádáme. A v tom to je. V ten okamžik ve většině případů začne jistý vztah, který nás ale zcela nenaplňuje. Dosáhly jsme svého – okouzlily jsme muže – a můžeme pokračovat na dalšího.
A v tom je právě ta krása nedosažitelných mužů, kteří nám neustále dávají naděje, kteří nás matou svými kroky a kteří nás neustále drží ve střehu a nejistotě. Nespočetně krát si říkáme, že se na ně vykašleme, jenže ten jejich obličej. A ty boky. A ten perfektně tvarovaný zadek v dokonale padnoucích džínách. Ať se snažíme sebevíc, pokaždé znovu a znovu podlehneme tomu úsměvu a znovu mu dáme šanci. Třeba konečně vyspěl a dokáže usměrnit své city. A když opět narazíme a zjistíme, že se pořád ještě nezměnil a nedostal se ze své mladistvé nerozvážnosti, nepotlačil svou sobeckost a nedokáže jasně vyjádřit, co k nám vlastně cítí, dostaneme se do fáze, kdy máme potřebu mu pomoci. Jenže nevíme z čeho a jak, protože je to ten uzavřený, nevyzpytatelný muž, který nás právě touhle tajemností dostal do kolen.
Veronika Decsyová
And when I die
It is a Valentine's Day today and it feels like an ideal time to post a very romantic text to celebrate love and fascination as it's finest.
Veronika Decsyová
Nalezení duševní rovnováhy
Je to skoro půl roku, co má hlava nevyplodila nic zajímavého, poutavého a zamyšleníhodného. Přemýšlím nad tím, čím to může být. Napadají mě dvě možnosti, které spolu úzce souvisí.
Veronika Decsyová
Láska? Štěstí?
Láska. Štěstí. Co to vlastně je? Jsme vůbec schopni konstantně cítit něco takového, jako je láska a štěstí?
Veronika Decsyová
Ženská očekávání
Rande jako z amerického filmu, princ z pohádky nebo alespoň jedinkrát dostat přednost před kamarády.
Veronika Decsyová
Nejsložitější člověk na planetě
Sedím na zemi v kuchyni a topím se v emocích. V emocích, které ani pořádně nedokážu identifikovat. Pokaždé, když se za tmy vracím na kole domů, hlavou se mi honí všemožné myšlenky a vzpomínky.
Veronika Decsyová
19
T - 19 dní. Zbývá nám devatenáct dní v Říši – v Říši nulové zodpovědnosti a nekončící zábavy. Střípky života v Bonnu vol. 2
Veronika Decsyová
Střípky života v Bonnu
Patnáct dní. Před patnácti dny jsme v noci přistály na německé půdě a následující dva měsíce se odsud nehneme. Uplynuly pouhé dva týdny a jeden den a my už toho stihly tolik.
Veronika Decsyová
Labyrint
Je to pořád stejné. Jako bychom se točily stále dokola a pozorovaly tu stejnou, monotónní krajinu, která se mění jen podle počtu otáček, které uděláme.
Veronika Decsyová
Vítězná jízda týmu Hc 1946 Praga
Sedím v pokoji, usmívám se na obrazovku notebooku a snažím se utřídit si zážitky z uplynulých pěti dní.
Veronika Decsyová
Tragikomický příběh dnešního dne
Úterý patří mezi mé méně oblíbené dny v týdnu. Důvody jsou prosté – brzké vstávání do školy, nudné tři hodiny angličtiny, spěch domů na doučování a ještě větší následný spěch na trénink.
Veronika Decsyová
Rozhovor: Pavel Dobrovský – cestovatel, překladatel, fotograf
Pavel Dobrovský, přezdívaný Luke, je znám především díky publicistické činnosti, fotografiím a videohrám. Stál u zrodu iDnes, je autorem seriálu Level TV a momentálně působí jako redaktor na volné noze v časopisu ABC. Pro mě osobně je Pavel Dobrovský zajímavý hlavně kvůli svým cestovatelským zkušenostem a zážitkům.