Labyrint
Jednou nám připadá krásná, zalitá do barev a tvarů, plná možností a odpovědí, které hledáme. A při další otáčce se ta samá krajina v našich očích promění v nekonečnou cestu za něčím, čeho nemůžeme dosáhnout; hlubokou jámu, ze které nevede cesta ven, všechno se na nás hroutí a my nemáme kam utéct.
A přesně tak je to i s muži.
Pokaždé, když to nejméně čekáme, ale zároveň v čase, kdy to nejvíce potřebujeme, se po noci plné nočních můr probudíte v teplé náruči svého prince spasitele, který vás ale za pár dní, až budete na vrcholu blaha, uvrhne zpět do zoufalství. Nemusí ani udělat nic zásadního, stačí, aby se krůček po krůčku oddaloval pryč od vás, společně s vaším štěstím v kapse u kalhot, které mu tak skvěle padnou v bocích. Je to jejich plán? Dělají všechno tohle záměrně a pak se společně pošklebují nad naší naivitou? Nebo je to nějakým záhadným způsobem naše chyba? Třeba je to jakási zvláštní schopnost žen, odehnat od sebe v tu nejhezčí chvíli strůjce všech pozitivních emocí. Nezačneme třeba v tom osudovém okamžiku moc tlačit na pilu, nahánět je a chceme stále více společného času, stále více života v bublině štěstí? Možná tomu tak opravdu je, protože přeci každá bublina v určitém okamžiku praskne a zmizí napořád. Nebo alespoň do doby, než někdo další zatřese bublifukem a vykouzlí novou, stejně nevyzpytatelnou bublinu. A tak se to opakuje celé znovu. Znovu ten nečekaný přísun štěstí a potom stejně strmý pád dolů. Je to jako jezdit na bruslích stále podél mantinelu a neumět vyskočit z kola ven.
Nebo si to všechno moc bereme a nad vším moc přemýšlíme? Možná bychom mohly na chvilku nemyslet a nechat se svázat opojením a užívat si plnými doušky. Všechno špatné je přeci k něčemu dobré, možná že po chvilce zjistíme, že on není ten pravý, možná že nám zlomí srdce, ale žádná bolest netrvá věčně a ještě si z toho všeho odneseme poučení do dalšího vztahu. Každému úspěchu předchází pád. Při prvním si třeba zlomíte nohu, při druhém už se ale poučíte a dopadnete tak, aby se vám nic nestalo. Kočka taky musela skočit z pátého patra, aby přišla na to, že má devět životů. Neříkám, abychom se hrnuly do vztahů hlava nehlava, to už je pak jiný případ lehkých holek, které možná mají pozornost mužů, ale nikdy nedostanou jejich srdce. Chce to nalézt nějakou ideální střední cestu. Odpoutat se od přílišného přemýšlení a oprostit se od strachu ze selhání, ale zároveň si zachovat svou tvář a nedat jim nic zadarmo.
Otázkou zůstává, jestli taková střední cesta existuje.
Veronika Decsyová
And when I die
It is a Valentine's Day today and it feels like an ideal time to post a very romantic text to celebrate love and fascination as it's finest.
Veronika Decsyová
Nalezení duševní rovnováhy
Je to skoro půl roku, co má hlava nevyplodila nic zajímavého, poutavého a zamyšleníhodného. Přemýšlím nad tím, čím to může být. Napadají mě dvě možnosti, které spolu úzce souvisí.
Veronika Decsyová
Láska? Štěstí?
Láska. Štěstí. Co to vlastně je? Jsme vůbec schopni konstantně cítit něco takového, jako je láska a štěstí?
Veronika Decsyová
Ženská očekávání
Rande jako z amerického filmu, princ z pohádky nebo alespoň jedinkrát dostat přednost před kamarády.
Veronika Decsyová
Nejsložitější člověk na planetě
Sedím na zemi v kuchyni a topím se v emocích. V emocích, které ani pořádně nedokážu identifikovat. Pokaždé, když se za tmy vracím na kole domů, hlavou se mi honí všemožné myšlenky a vzpomínky.
Veronika Decsyová
19
T - 19 dní. Zbývá nám devatenáct dní v Říši – v Říši nulové zodpovědnosti a nekončící zábavy. Střípky života v Bonnu vol. 2
Veronika Decsyová
Střípky života v Bonnu
Patnáct dní. Před patnácti dny jsme v noci přistály na německé půdě a následující dva měsíce se odsud nehneme. Uplynuly pouhé dva týdny a jeden den a my už toho stihly tolik.
Veronika Decsyová
My, ženy
Jdete po ulici, proti vám muž s ostrými rysy v obličeji, výrazná spodní čelist, vlasy ležérně padají do čela. Váš zrak se zastaví na vyrýsovaném těle a ladně se vlnících bocích, které ve vás probudí ty nejtajnější představy.
Veronika Decsyová
Vítězná jízda týmu Hc 1946 Praga
Sedím v pokoji, usmívám se na obrazovku notebooku a snažím se utřídit si zážitky z uplynulých pěti dní.
Veronika Decsyová
Tragikomický příběh dnešního dne
Úterý patří mezi mé méně oblíbené dny v týdnu. Důvody jsou prosté – brzké vstávání do školy, nudné tři hodiny angličtiny, spěch domů na doučování a ještě větší následný spěch na trénink.
Veronika Decsyová
Rozhovor: Pavel Dobrovský – cestovatel, překladatel, fotograf
Pavel Dobrovský, přezdívaný Luke, je znám především díky publicistické činnosti, fotografiím a videohrám. Stál u zrodu iDnes, je autorem seriálu Level TV a momentálně působí jako redaktor na volné noze v časopisu ABC. Pro mě osobně je Pavel Dobrovský zajímavý hlavně kvůli svým cestovatelským zkušenostem a zážitkům.